Pravěk očima Zdeňka Buriana
Obrazy pravěkých a dávno vyhynulých monster fascinovaly v dětském věku snad každého z nás. A dost možná nám i naháněly strach. Nyní si můžete tyto chvíle připomenout a svým ratolestem zároveň vysvětlit, že roztomilá zvířátka běhala po naší planetě už před desítkami milionů let.
Pravda, dnes už například víme, že dinosauři nebyli těžkopádní a neobratní giganti odevzdaně čekající, až jim na hlavu spadne meteorit. To ale neubírá obrazům malíře Zdeňka Buriana na zajímavosti a schopnosti věrně zobrazit scény z dob, kdy se člověk či jeho dávní předci krčili ve stínu obrovských ještěrů, šavlozubých tygrů nebo obrovských mamutů.
Zdeněk Burian v zoo
Historie Burianových obrazů v ZOO Dvůr Králové sahá do 70. let 20. století, kdy se tehdejší ředitel Josef Vágner rozhodl, že v prostorách zrekonstruované Neumannovy vily, do té doby sloužící jako Vlastivědné a textilní muzeum, vybuduje galerii obrazů znázorňujících vývoj života na zemi. Pro tento záměr získal malíře Zdeňka Buriana. Ten byl nadšen myšlenkou instalace svých děl v zoo a tím, že návštěvníci budou mít možnost v přímé konfrontaci srovnávat dávno vyhynulé tvory se zvířaty, která obývají naši planetu dnes. Zdeněk Burian měl podle předem schváleného projektu namalovat 34 velkých pláten dávno vyhynulých zvířat. Původně zamýšlenou sérii obrazů jako stručný průřez dílem z pravěku bohužel již malíř nestačil dokončit – Mistr Burian zemřel v Praze dne 1. července 1981. Jeho posledním, v pořadí dvacátým druhým obrazem se stal olej Život v ordovickém moři, dokončený na začátku června 1981.
Po malířově smrti se podařilo zakoupit celou řadu jeho starších děl, takže expozice slavnostně otevřená 17. června 1983 obsahovala 59 olejomaleb. ZOO Dvůr Králové dnes vlastní sbírku 147 Burianových obrazů, která byla v roce 1998 prohlášena za kulturní památku.
O Zdeňkovi Burianovi
Zdeněk Burian se narodil 11. února 1905 v Kopřivnici. Už od dětství měl dvě vášně: malování a národopis. Jeho talent byl takový, že už v roce 1919, tedy ve 14 letech, byl přijat hned do druhého ročníku Akademie výtvarných umění v Praze. Jeho učiteli se tam stali kvalitní umělci, jakými byli Jakub Obrovský, Max Švabinský, Vlaho Bukovac a Vojtěch Hynais. Akademii však bohužel vzhledem k finančním problémům nedokončil. Burian rozvíjel svůj kreslířský a malířský talent v podstatě sám a během několika let jej svým tvůrčím géniem přivedl k typicky burianovskému mistrovství prakticky ve všech kreslířských a malířských technikách.
V roce 1932 dostal Zdeněk Burian k ilustrování knihu Eduarda Štorcha Lovci mamutů. Recenzoval ji tehdy Josef Augusta, profesor paleontologie University Karlovy. Ten vycítil, že Burianův talent a přístup k pravěké tematice z něj mohou udělat umělce, o jakém snil – schopného vytvářet pod odborným vedením rekonstrukce odpovídající přísným vědeckým kritériím. Augusta s Burianem vytvořili naprosto ideální dvojici. První byl vášnivý detektiv a zjišťoval, jak kosti patří k sobě a jak mohly vypadat ty chybějící, druhý dokázal kostem vdechnout život. Tematika zobrazování pravěké přírody pak v Burianově tvorbě převažovala až do konce jeho života.
Burianovo dílo je fascinující už jen svým rozsahem. Za šedesát let své výtvarné činnosti vytvořil na 14 tisíc prací, z toho téměř 10 tisíc ilustrací. Mistrem byl Burian zejména na poli dobrodružné literatury. Vedle knižních obálek a ilustrací vytvořil množství obrazových doprovodů i k časopiseckým příběhům. Burianova osobitá schopnost evokovat pravěký svět se vtěsnala do téměř 900 originálů a současně otevřela prostor pro nesčetné množství otázek a polemických úvah.
110. výročí narození Zdeňka Buriana
11. 2. 2015 jsme uctili památku 110. výročí narození Zdeňka Buriana. Akce k uctění památky malíře Zdeňka Buriana. Přednášky zahájil „burianolog“ Rostislav Walica z Prahy příspěvkem „Život a pravěk v díle Zdeňka Buriana“. O následovnících a pokračovatelích odkazu mistra Buriana přednášel další „burianolog“ Václav Valeček. Dcera legendárního ředitele Ing. Josefa Vágnera, Lenka Vágnerová vyprávěla o tom, jak se její otec se Zdeňkem Burianem seznámil a jak vznikla myšlenka spoluvytvoření galerie. Historii a proměny Galerie Zdeňka Buriana připomněl Tomáš Hajnyš. Rovněž poděkoval Nadaci Josefa a Zdenky Vágnerových za zapůjčení obrazu a dalších sbírkových předmětů do expozice Velké africké expedice Josefa Vágnera. Na závěr Zdeněk Čermák, Lenka Vágnerová a ředitel zoo Přemysl Rabas slavnostně pověsili portrét manželů Vágnerových namalovaný Zdeňkem Burianem.
