Nosorožci tuponosí severní (bílí)

Červen 2010: Nájin se přesunula k Sudánovi

Nájin se nastálo přestěhovala po bok Sudána do velkého výběhu o rozloze asi 280 ha. Snadno se to řekne, ale hůře udělá. Týmu Ol Pejety trvalo skoro tři týdny dostat Nájin z její bomy a přilehlého výběhu (400 x 400 m). Prostě odmítala projít bránou. Po mnoha marných pokusech se 28. května ráno konečně rozhodla vstoupit do velkého výběhu k Sudánovi. Nakonec se to podařilo díky nalákání na jídlo.

Súdán už natrvalo setrvává ve velkém výběhu spolu s Nájin a šesti dalšími jižními bílými samicemi. Je mezi nimi i jedna samice s mládětem, jmenuje se Arimiet, které se Sudán zjevně líbí. Ale Sudán je nesmělý, zejména pokud je mládě nablízku. Jakmile je spatří, vezme nohy na ramena. O Sudána se po příchodu začala zajímat i Nájin a vedle ní je Súdán nervózní méně. Kvůli zjištění, zda začala Nájin cyklovat, jsou vzorky jejího trusu odebírány každé tři dny.

Suni a Fatu tráví celý den spolu ve výběhu 400 x 400 m. Každý večer se vracejí na noc zpět do bomy. Je důležité zajistit, aby Suni nebyl v noci se Súdánem přes plot v kontaktu. Proto tráví noc v bomě. Suni a Fatu se sice mají dobře, ale zatím o sebe nejeví vůbec žádný zájem.

Duben a Květen 2010: Velký výběh a oddělení Fatu od Nájin

Po dokončení plotu a přesunu pěti samic jižních bílých nosorožců (jedna byla přesunuta i s mládětem) byly 21. dubna poprvé brány velkého výběhu o velikosti asi 300 hektarů otevřeny i Sudánovi, Nájin a Fatu. Brzy odpoledne prošla jako první do velkého výběhu Nájin a Fatu ji za chvíli trochu otráveněji následovala. Otevřenou plání vyrazily směrem k vyšší trávě a akáciím. Zůstaly venku celou noc, neustále sledovány ošetřovateli a ozbrojenými strážci. Několik hodin strávily i se čtveřicí jižních samic.

Sudán do velkého výběhu první den také nakrátko vstoupil, ale působil trochu vystrašeně a utekl zpátky do bezpečí bomy. Druhý den, poté co byl nalákán k průchodu branou, už byl odvážnější a zvědavější, venku strávil celý den a noc a byl spatřen až na úplně opačném konci velkého výběhu.

Po nocích strávených venku se nosorožci vrátili do bom, aby mohli dostat pořádnou porci jídla a ošetřovatelé je mohli prohlédnout kvůli klíšťatům. Bylo vidět, že si nově nabytou svobodu ve velkém výběhu užívali a občas se dokonce zdráhali vrátit se do svých bom. Po jemném přesvědčování od svých ošetřovatelů se však přece jen vrátili.

Poté, co si užili několik prvních dnů ve velkém výběhu, však začali dávat přednost pobytu zase v bomách. Pro ošetřovatele bylo velice složité je do velkého výběhu vylákat. Začalo být rovněž zřejmé, že mezi samci a samicemi nedocházelo k dostatečnému množství interakcí a že se Nájin k Fatu chovala velice ochranitelsky.

Aby bylo pouto mezi Nájin a Fatu oslabeno, byla 3. května Fatu umístěna do nejzazšího kouta bomy a Nájin vypuštěna do výběhu 400 x 400 metrů. Na Fatu byla asi půl hodiny znát úzkost, pak se ale rychle vzpamatovala. Od té doby není Nájin a Fatu umožněn žádný kontakt, ani vizuální. Mělo by tak dojít k tomu, že začnou mít zájem ne o sebe navzájem, ale o samce.

Nájin je v současné době stále ve výběhu 400 x 400 metrů a odmítá jít do velkého výběhu. Bez kontaktu s ostatními zvířaty v bomách a za pomoci jídla se jí ale do velkého výběhu nakonec dostat podaří. V ideálním případě se samice Nájin zapojí do skupiny dalších samic a začne přirozeně hormonálně cyklovat.

Sudán je teď ve velkém výběhu neustále a daří se mu opravdu dobře. Každý den odpoledne dostává pořádnou porci krmení. Až se k němu Nájin přesune, stane se velký výběh jejich stálým domovem.

Ve čtvrtek 6. května byli vůbec poprvé spojeni rovněž Suni a Fatu. Nebyly zaznamenány žádné náznaky agresivity, takže jim bude i nadále dopřáváno trávit čas společně.

Po celou dobu je samicím, stejně jako tomu bylo ještě v zoo, odebírán dvakrát týdně trus, který vyšetřuje tým docenta Franze Schwarzenbergera na Veterinární univerzitě ve Vídni. Metodiku vyvinul sám Franz Schwarzenberger.

Z Ol Pejety odjela ošetřovatelka Berry White, která dohlížela na přesun nosorožců a zůstala s nimi ještě několik dalších měsíců. Odteď jsou severní bílí nosorožci plně v péči místních ošetřovatelů.

Duben 2010: Jsou severní bílí nosorožci samostatným druhem?

Prestižní odborný časopis PLoS One zveřejnil v dubnu vědeckou studii, podle níž na světě nežije pouze pět druhů nosorožců, ale celkem šest, protože severní bílý nosorožec by měl být považován za samostatný druh. Jedním ze spoluautorů práce, která podstatně změnila pohled na taxonomii nosorožců, je Jan Robovský z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, který při přípravě článku spolupracoval se zoology ze ZOO Dvůr Králové.

„Genetická data naznačují vzájemnou izolaci severního a jižního poddruhu nosorožců širokohubých na jeden milion let a rozdílů v morfologii je celá řada: vnější vzhled, ochlupení boků, velikost těla a lebky či zubů nebo třeba tvar lebky a zubů,“ zdůvodňuje svůj pohled Jan Robovský. Jiní odborníci však s jejich výkladem nesouhlasí a spor dosud nebyl rozhodnut.

Leden 2010: Úspěšná adaptace na nové prostředí

Prvních několik týdnů se nosorožci museli zejména adaptovat na nové prostředí. Všechna čtyři zvířata jsou trénována, aby si zvykla na elektrický plot  mimo jejich ohrady a minimálně tři hodiny tráví venku. Trénink na elektrické ohrazení se bohužel neobešel bez toho, aby každé ze zvířat dostalo několik ran, než si všechna uvědomila, jak poznají novou hranici.

Tento trénink bude pokračovat ještě několik týdnů, pak bude prozatímní plot zbořen a zvířata budou mít přístup do velké oplocené oblasti o rozměrech 400 x 400 metrů – půjde o obrovský krok na jejich cestě přivykání divočejšímu prostředí. Za několik měsíců pak bude následovat poslední fáze, kdy se budou moct vydat do velkého chovného výběhu o rozloze několika set hektarů.

Mezi samci a samicemi ani mezi dvěma samci teď nedochází k žádným kontaktům. Pouze Nájin žije společně se svou dcerou Fatu. Oddělení zvířat bude pokračovat i poté, co se budou moct přesunout do větší oplocené oblasti. Ačkoli byla zvířata v každodenním styku v zoo, teď by měla být držena odděleně až do doby, kdy budou vypuštěna do velkého chovného výběhu. Celý proces nesmí být uspěchán.

Jan Žďárek a Pavel Petržílek, dva dvorští ošetřovatelé, kteří se o nosorožce starali víc než dvacet let, už se vrátili domů. Jsou sice rádi, že se nosorožce podařilo v pořádku přesunout, že se jim v Africe dobře daří a že vypadají zdravě, zároveň pro ně ale bylo velice obtížné a smutné rozloučit se se zvířaty, o která se starali po jejich celý život.

Chování nosorožců se přitom od příjezdu do Ol Pejety výrazně změnilo. Zdají se být mnohem víc ve střehu a vědomi si svého okolí. Výrazně se zlepšila zejména jejich pokožka. Stále trochu nervózní je Suni, jeho jistota se ale zvyšuje každým dnem díky ošetřovatelům, kteří s ním tráví celých 24 hodin.

Fatu a Nájin se zdají být připravené na vypuštění do většího výběhu. Fatu už je celkově uvolněnější, sebejistější a nechodí už všude za matkou tolik jako dřív. Sudán se v novém prostředí také cítí spokojeněji. Dopřává si spoustu pohybu, prozkoumává bomu, její okolí a taky se pořádně rochní ve své bahnité kaluži.

Prosinec 2009: Přesun čtveřice nosorožců do Ol Pejety

Transport proběhl 19. a 20. prosince 2009. První den vyjel konvoj z dvorské zoo na letiště Praha-Ruzyně, odkud odpoledne zvířata odletěla do keňského Nairobi. Na palubě je doprovázeli dvorský ošetřovatel Jan Žďárek, dvorský veterinář Jiří Váhala, odborník na přesuny nosorožců Pete Morkel a ošetřovatelka Berry White. Brzy ráno nosorožci přistáli v Nairobi a poté s policejní ochranou dorazili do Ol Pejety.

Celý přesun se obešel bez problémů a rovněž aklimatizace proběhla hladce. V následujících dnech byli nejdříve samci drženi v bomách (tedy ohradách z dřevěných kůlů) každý zvlášť, zatímco Nájin a Fatu byly spolu. Poslední den roku byly všem čtyřem zvířatům odřezány rohy a do zbytků zadních rohů jim byly umístěny vysílačky.

Na níže připojeném odkazu najdete pdf dokument z roku 2009 shrnující podrobné informace o přesunu:

Stáhnout soubor (0.13 MB)